Místní i přespolní ví, že buduji novou prodejnu a dnes mi přišlo vhod se s vámi podělit o pár informací, protože několikrát za den slyším otázku: „A kdy se budete stěhovat?“

2.10.2010 jsem otevřela malinkatou prodejničku Zdravotnických potřeb a přesně před pěti lety v lednu 2015 ji přestěhovala do větší ve vedlejším domě. Můj sen prodávat ve svém se začíná plnit. Koupila jsem dům a celých 10 měsíců se buduje prostor na místě, kde začalo mé podnikání a vracím se na místo vzniku, 🙂 ale do svého.

Prostor pro novou prodejnu vznikl ze dvou malých obchůdků, jejich toalet a malých skladů. Přesně tak. Z šesti malých místností je nyní jedna prodejna. Není velká a nebude větší než ta současná, kterou se chystám opustit.

V době přestavby nebyla nouze o překvapení; to znamená, stále nová řešení a nové plány. Dům je starý a naši předci byli umělci. Jedna ze zajímavostí je, že už kdysi byl prostor otevřený a prodávaly se zde látky, textil, oblečení. To znamená, že jsem mu vrátila aspoň částečně jeho podobu, jak jsem se dozvěděla od místních pamětníků.

Jak je vidět na fotografii, makáme i ve večerních hodinách. Prostor prošel celkovou rekonstrukcí od stropu až k podlaze. Naše práce se chýlí ke konci, chybí výmalby a menší dokončovací práce. 10 měsíců tvrdé práce, potu, mozolů, odříkání a někdy i slz … bez volných víkendů. I přes některé problémy se vše v dobré obrátilo. Měla jsem a mám kolem sebe spoustu dobrých lidí, kteří mě vytáhli ze složitých situací a pomohli, když už člověk viděl v tunelu tmu.

Práce nebyla jen manuální. Vše se muselo řádně naplánovat, vyvézt tuny sutě, navozit nový materiál a sehnat odborníky. Jejich čas je velmi omezený, ale šlo to. Byli vstřícní a mé situaci rozuměli.

Nejsem na to sama. Všem, kteří se na úpravě podíleli, patří velké DÍKY. A to největší mému tatínkovi (bez něj ani ťuk) a partnerovi. Pokora a vděk.

V dalším článku vám povím více a přidám další fotky. Sledujte, lajkujte, sdílejte a já opět mizím … na stavbu. Čas je rychlejší než já. 🙂 Pá, Zdeňka