Dnes jsem usedla k fotkám a zavzpomínala, co se před rokem odehrávalo.
Celý leden se dnem i nocí neskutečně makalo. Každičký den jsem trávila na nové prodejně (i s dalšími pomocníky) v pracovním nasazení. A nejen tam. Přes den byla otevřena původní prodejna, částečně jsem byla mámou tří úžasných dětí a každičkou další minutu jsem kolikrát byla do pozdních nočních až skoro ranních hodin na nové prodejně. Částečně mámou píšu proto, že jsem je viděla v lednu opravdu jen u toho nejnutnějšího a svůj společný čas jsme si začali vynahrazovat až po celém přestěhování zboží do nového prostoru.
Něco více než sen …. Mí zákazníci ví, že mám na prodejně úžasné min. 160 až 200 let staré dřevěné sloupy. Neskutečná nádhera. Miluju to! 🙂
Na počátku rekonstrukce jsme z dokumentace věděli, že jsou v dostavěné prostřední zdi zabudované “nějaké” sloupy. Při odhalování jsme nestačili zírat. Nebudu skrývat, bylo to mega překvapení. Miluji dřevo a ještě tak staré a precizně upravené. Ctím práci předků, kteří bez počítačů a kdejakých příruček vytvořili něco tak smysluplného.
Na fotografiích můžete vidět, jak byly sloupy před necelými třiceti lety zazděny do příčky. Stovky hřebíčků, hřebíků a skob … bolavé rány. Smutný pohled, u srdce bolí. Léčba proběhla v podobě opalování barvy a následného 20-ti hodinového broušení tvrdého sádrovitého tmelu. Hřejivý pocit nastal při natírání lněným olejem. Rány byly zaceleny a dřevo nádherně prokouklo. Za sloupy i trám jsem velmi vděčná a právem pyšná. 🙂
Předkům velké DÍKY a Vám všem přeji hodně štěstí. Lewisie
